Jak nás vzrušil Bush

5. června 2007 v 23:17 | PaulMan |  Události, komentáře
Jednodenní spanilá jízda prezidenta Spojených států skončila. A adrenalin tolika Čechů pozvolna klesá do normálních hodnot. Koneckonců, skoro všichni zainteresovaní mohou být spokojeni.

Kdo všechno měl radost?

Tenhle průlet George Bushe republikou musel potěšit široké spektrum lidí. Nejvíce samozřejmě politiky, a to na obou stranách barikády. Takovému Václavu Klausovi bych věřil, že odstřihával krejčovskou míru a nedočkavě vzhlížel ke kalendáři. Vedle šéfa nejmocnější země světa, pyšnícího se stejným titulem, si mohl aspoň chvíli připadat jako důležitý státník. Taktéž různí předsedové, ať už strany či vlády, se jistě nemohli dočkat, až prezidentu Bushovi sdělí své moudré názory na to či ono, nejlépe za přihlížení televizních kamer. Paní Parkanová dokonce přepjetí vřelých citů nemohla udržet a musela je umělecky ventilovat, čímž dodala slovu "ostuda" zcela nový rozměr.
Ale pryč od politiků k běžným, i když nadprůměrně aktivním, občanům. Ať už se jednalo o hvězdo-pruhované otrlé trampy se správně "emerickými" výrazy a s děkovnými transparenty, shnilé tesilové dědky a babky se stranickou knížkou v kapse, francouzskou holí v jedné a protestní cedulí s třešničkami v druhé ruce, mladé anarchisty, staré anarchisty, ekology, onkology... Bushova návštěva byla pro mnohé z nich společenským vyvrcholením roku, ideální příležitostí sejít se v hojném počtu a vyvětrat na čerstvém vzduchu plíce křičením "Chceme / nechceme radar / víza / válku" (nehodící se škrtněte).
Při tom všem samozřejmě nemůžu zapomenout na naše média, která se několik dní nemusela namáhat s hledáním inspirace. Týden předem byly zprávy plné informací o tom, kolik stojí prezidentský speciál a jakými zbraněmi rozstřílí tajní agenti každého, kdo se ocitne tam, kde nemá, dva dny předem si v médiích nacvičovali výše zmínění politici a demonstranti, co hodlají panu prezidentovi vzkázat, v den příletu se sáhlo po archivních fotkách, následující ráno pak George Bush vystupoval z letadla ve všech myslitelných sdělovacích prostředcích. A teď se ještě mohou nějaký čas vystačit s různými hodnoceními a rozebíráním poselství páně prezidentovy návštěvy.

Kdo radost neměl?

Na prvním místě asi obyvatelé Prahy, kteří se snažili normálně dopravit do práce, z práce, nakoupit, domů... a zatímco pancéřovaná limuzína s prezidentem dostávala všude přednost, tramvaje, vykázané patřičně bokem, v kolonách čekaly a čekaly.
Dále pak určitá část lidí, zmíněných dříve. Politici, kteří neměli šanci ohřát se v blízkosti prezidenta USA a kteří mohli naopak trpět odlivem pozornosti směrem od svých, kupříkladu horolezeckých výkonů. Demonstranti, kteří měli čím se zamyslet nad šancí, že jejich poselství prezident vůbec zaregistruje. Novináři, kteří kvůli zpracování důležitých informací, jako kterou nohou vykročil státník z letadla, seděli v redakci do desíti večer. A když už to zmiňuju, jsou tu ještě lidé, kteří se pak takovými informacemi chtě nechtě prokousávali a kteří se pak báli otevřít i konzervu sardinek.

A komu to bylo srdečně jedno?

Jednak mně. Mé cesty do práce a z práce se dopravní omezení nijak nedotkla, všechny kameloty s denní dávkou Bushe jsem obcházel stejně jako jindy a konzumaci zpravodajství na internetu je možné aspoň částečně regulovat. Neměl jsem žádné speciální poselství, které bych rád panu prezidentovi předal, vlastně jsem ani pořádně nepobral, co tady vlastně dělá.
A jednak, mám dojem, prezidentu Bushovi. Věděl, že když už razí na schůzi pohlavárů G8, musí po cestě přátelsky stisknout pravice několika desítkám politiků v malých spřátelených zemích. Tahle byla která? Určitě jedna z těch, co pořád zlobí s těmi vízi. Tak řekl něco povzbudivého v tom smyslu a letěl o dům dál. God bless him.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.