Přítel člověka? Ucouraná nuda

13. června 2007 v 19:38 | PaulMan |  FreiPsycheKultur
Můj nápad s psaním vydržel první týden a já můžu začít chytračit o dalších věcech. Třeba o tom, jak na mě zapůsobilo poslední album skupiny Traband.

Poznámka na úvod

Předem tohoto článku chci upozornit na jednu věc, která bude platit i nadále a nejen v kultuře. Jsou témata, o kterých by se měli vyjadřovat jenom ti, kteří o nich něco vědí a dovedou je správně posoudit. Zní to idylicky a je to realitě na míle vzdálené, ale mělo by to tak být. Avšak tam, kde není třeba žádná odbornost a nelze uplatnit objektivní hledisko (jako třeba v hodnocení hudebního alba), může každý, kdo chce (jako třeba teď já) vyjádřit svůj názor. Tento názor nelze brát jako univerzální pravdu, nikomu jej nelze nutit, a stejně jako ho nikomu nenutím já.

Čí přítel?

A teď už k tématu. Když jsem před časem kdesi přečetl rozhovor s Jardou Svobodou, ve kterém oznamoval znovuobnovení činnosti skupiny Traband, měl jsem nejdřív radost. Pak jsem se začal trochu bát, když jsem se dočetl o ořezání členské sestavy, nástrojové palety a změny hudebního stylu. Nevím už, jestli padlo i ono hrozné "Návrat ke kořenům", ale nedivil bych se, kdyby ano. Proto jsem se byl na připravované album zvědavý a zároveň trpěl jistou skepsí. Když se mi před pár dny dostal Přítel člověka do rukou, ukázalo se, že jsem netrpěl nadarmo.
Jak tedy zní nové album Trabandu? Nu.. řekněme, pomalu. Na pomalé hudbě není nic špatného, ale tohle je spíš courající se, bezradně přešlapující odnikud nikam. Hrozně nevýrazná, monotónní a couravá hudba mi chvílemi připomínala připosraně depkoidní styl Oldřicha Janoty. Větší kontrast k "dechnu" na předchozích albech si už umím těžko představit. A jako by nestačila hudba samotná, textaři taky zřejmě neměli moc inspirace - "Hááá hááá hááá", "Na na na" a neustále se opakující kusy textu jsou v písničkách rozesety mnohem více, než by bylo zdrávo. A jako bonus se do toho všeho občas vecpe nějaká jakože rapová vložka nebo jiný experiment (chvílemi, pravda, zazní něco, co připomíná dřívější hudbu Trabandu, ale tady to jenom umocňuje zklamání). Námět písniček je téměř bez výjimky jakési zamyšlení člověka nad sebou a nad okolím, které ho obklopuje - tři nebo čtyři takové písničky můžou být fajn, ale celé album jednoho unaví a člověk pak od sebe přestane jednotlivá kvílení rozlišovat.

Můj zřejmě ne.

Celkově album obsahuje 13 skladeb, od ještě celkem prima Ve stejném okamžiku až po vskutku dementní Adam a Luna, s průměrem blíže tomu Adamovi. Osobně jsem si ho dvakrát celé poslechl a tím s ním zřejmě skončím. Budu-li si chtít poslechnout "starý dobrý" Traband, sáhnu po Hyjé!, Road Movie nebo mém oblíbeném Kolotoči. Když budu chtít kvalitní album, které nutí člověka poprat se s tím, co má v sobě, pustím si The Wall. Tuhle muziku fakt ne. A na koncert Trabandu zřejmě taky jen tak nevyrazím, co když teď takhle hrají i naživo?


Komentáře

1 kukulich kukulich | 13. června 2007 v 21:51 | Reagovat

sakra, na tohle album jsem se docela těšil... no, uvidíme, až mi ho Kačka půjčí ;)

2 Taco Taco | 19. září 2007 v 23:37 | Reagovat

Hrají takhle naživo.

3 katango katango | 29. ledna 2008 v 22:28 | Reagovat

Souhlasím,nový sound mi připadá nudný a texty písniček ( většiny ) jako nastavovaná kaše.Byla jsem na několika koncertech,asi bych si postupně zvykla,něco jako očkování - ale proč bych to dělala ? Kde je skvělá muzika a většinou dobrý texty z minula ? Jako naprostý neznaboh asi nedovedu ocenit ten křesťanský rozměr nových písniček - spíš mi leze na nervy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.