Tábor Wothanburg 2007

16. července 2007 v 14:54 | PaulMan |  Reportáže psané bez oprátky
Schválně, na kolik slov se dá rozepsat věta "Jako obvykle. Pršelo."

Na letošní tábor WB jsme s milou vyrazili se zpožděním až na jeho druhý týden. Jednak jsme měli předtím jiný program, jednak jsme se synchronizovali s ostravskou partou.
Nostalgický nádech a povzdechy na tím, kam jsme to za všechny ty roky dopracovali, bude lepší schovat na příští rok, kdy se uskuteční jubilejní desátý tábor, ale stejně jsem se při cestě vlakem na sever neubránil drobnému bilancování, co, kdy, kde bylo, kdo s kým, kdo s kým ne atd. Při vzpomínání na různé neoficiální wothanburské tradice by člověk mohl vzpomenout i každoroční dopravní nehodu; i když už to poslední dva roky vypadalo, že zrovna s tímhle zvykem je konec, stala se nepříjemná věc a k Johance, Feldonovi, Drobkovi, Mirovi a kdovíkomu ještě se letos přidala Mel. Ale přežila na těle i na duchu.

Vidím kopec veliký...

Na kopec jsme dorazili za pošmourného počasí. Celé okolí halila důvěrně známá wothanburská deka.
Měli jsme s sebou stan, jehož majitel jasně řekl, že se nehodí do větru a deště. Dobře nám tak.
Pracovní úkol letošního tábora (nebo workshopu, on už to vlastně nějaký čas není tábor Wothanburgu, ale workshop Curia Vítkov. Mě osobně ale tenhle rebranding nějak míjí) pro naši skupinu zněl: dovést co nejdál stavbu nového srubu ve vesnici pod hradištěm. Nová stavba počala růst hned vedle Tančícího domu Bořka stavitele, významného pomníku, připomínajícího nám, jak se to nemá dělat. Stavěli jsme s plným zápalem, ale počasí nás zpomalovalo více, než by bylo zdrávo.
Pršet začalo několik hodin po našem příjezdu. Tedy, chvílemi byla okolo prostě jen deka, chvílemi o něco fádnější přeháňky, chvílemi dokonce pálilo slunce, ale všechno to byly jenom takové drobné pauzy, kdy déšť nabíral sílu. Ani jinak kopec nepřekvapil, dotované větrníky stále kurví krajinu, bogatynské věže dýmí jako o život, jenom na kopci naproti bráně přibyla nová polom, nevím, zda oběť Kyrila, nebo dřevozpracujícího průmyslu.
Počet dětí na táboře s rostoucím věkem staré gardy narůstá. Některé už chodí (Pišišák), některé chodí, mluví a otravují (Wotháně), některé se věnují systematické šikaně mladšího sourozence (Janička). Na druhou stranu byla alespoň po dobu mého pobytu uspokojivě nízká koncentrace psů.

150 metrů a světýlka

V libereckém bazénu přibyl nový tobogán, hezky bezešvý, dlouhý a psychedelický. Jeho popularita bohužel vede k frontám a celkem dlouhé čekací době. Taktéž jsme objevili restauraci U medvěda, v dosti okrajové části Liberce - kvalita obsluhy i jídel na nás udělala takový dojem, že jsme tam přesunuli svou pobazénovou občerstvovací zastávku.
Kulturní program letošního tábora vpodstatě žádný nebyl. Časy punkfestů jsou už zřejmě pryč, letos (alespoň v druhém týdnu) dokonce ani nikdo nezachraňoval koně. Uskutečnili jsme alespoň kolaudaci podlahy v horním srubu ve společnosti Svijanského knížete.
Taktéž s oblíbenou tradicí návštěv vítkovské hospody jsme se museli zřejmě jednou provždy rozloučit, neboť tato po všech možných majetkových přesunech zanikla. Pro zmírající vesnici je to další hřebík do rakve. A my už můžeme jenom chovat v našich srdcích vzpomínku na Aničku a její svíčkovou.

A hajdy domů!

Těch pár dní, které jsme měli vyhrazené pro letošní tábor, uteklo jako voda, deroucí se nám do stanu, takže jsme se rozloučili s celým panoptikem a vyrazili domů (o cestování viz zde). Bylo to fajn, myslím, že s výjimkou počasí o dost lepší než loni, ale člověk se nemůže vyhnout dojmu jisté únavy, pociťované ze všech stran. Stárneme, holt.
Přikládám opět galerii s malým výběrem fotek. Oficiální stránky tábora najdete zde.


Komentáře

1 kukulich kukulich | 16. července 2007 v 20:25 | Reagovat

ten odkaz na galerii směřuje špatně

2 PaulMan PaulMan | 16. července 2007 v 21:09 | Reagovat

[1]: Díky za upozornění, opraveno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.