Zdání klame

9. října 2007 v 19:28 | PaulMan |  C'est la vie
Vím, že neříkám nic nového, ale prvotní posouzení člověka podle jeho vzhledu může být úplně mimo. I když...

Chystali jsme se oslavit kamarádčiny třicetiny. Jelikož je to milovnice dobrého vína, nebylo třeba dlouho zvažovat dárek. Cestou z práce jsem se tedy zastavil ve vinotéce Monarch (jediná mně známá dobrá vinotéka v Praze) pro nějakou vhodnou láhev.
Mám víno rád a ve své cenové skupině (70 - 140 Kč) si umím i dobře vybrat, ale pro tuto příležitost jsem se hodlal svěřit do péče odborníka. Proto jsem se po vstupu do vinotéky zarazil a trochu nejistě hleděl na paní za pultem.

Šaty dělaj člověka?

Mohlo jí být něco přes padesát, s vlasy neurčité barvy, oblečená do něčeho, co mi silně připomínalo takové ty pracovní šaty prodavaček z doby mého dětství (vypadaly jako ušité z kusu modrého závěsu). Prostě Žena za pultem jak vyšitá. K dokreslení celého efektu něco čmárala na nezdravě zažloutlý kus papíru, popsaný neproporcionálním strojovým písmem.
Moc důvěry ve mně ta paní nevzbuzovala, ale nechtěl-li jsem vybírat sám, moc možností jsem neměl. Požádal jsem ji o pomoc s výběrem. V následujících patnácti minutách, během kterých mi stihla doporučit a okomentovat cca desítku lahví z celého světa, jsem měl při poslechu opravdu zajímavých informací dost příležitostí se jí v duchu omluvit za prvotní přezíravé hodnocení.

Jak kdy...

Vyšel jsem z vinotéky s láhví v dárkové taštičce a zamířil nahoru k Národní třídě na tramvaj. Ušel jsem sotva pár kroků, když se z Bartolomějské vynořil týpek: o tři čísla větší bílá bunda s fasa umělou kožešinou, XL kšiltovka, kalhoty s rozkrokem v půlce stehen. Osvícen podzimním sluncem, vydal se s výrazem osvoboditele Prahy směrem k Václaváku. "Bóóže, to je kokot," pomyslel jsem si a moje předsevzetí nedat na první dojem bylo zase jednou v trapu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.