Jarní stezka Polabím 2008

20. dubna 2008 v 18:29 | PaulMan |  Reportáže psané bez oprátky
Za nepříliš přejícího počasí vyrazili letos Polabští dálkoplazové na pravidelný jarní výšlap.

Jarní stezka Polabím, organizovaná každoročně KČT Neratovice, proběhla letos v sobotu 19. dubna. Třebaže předpověď počasí byla původně dost optimistická, časné sobotní ráno nás uvítalo těžkými, šedými mraky a vlhkostí po nočních deštích.
Po registraci a nahlášení zamýšlené trasy (chodíme pěšky, letos jsme zvolili druhou nejdelší trasu - 23km) mohla naše čtveřice vyrazit. Navzdory scenérii nebyla zima, takže jsme mohli část svršků odložit na horší časy.

Vyrážíme

Už v první fázi trasy se ukázaly drobné nedostatky. Značení krepovými fáborky nebylo zvládnuto úplně stoprocentně a nafasovaná mapka (alespoň ve standardním provedení; tuším, že byla nějaká lepší za příplatek) svou zmenšeností a černobílostí příliš k orientaci nepřispívala. Před vážnějšími navigačními nedorozuměními nás ochránila moje GPS navigace v PDA, ovšem i tak jsme zamotali hlavu několika jedincům, kteří se nás v dobré víře drželi :) Nakonec jsme v souladu s plánem prošli kolem Spolany do Černínovska.
Černínovsko - slepé rameno Labe
V lese některé z nás postihl nečekaný defekt na závěru termosky a k Labi jsme dorazili trochu bokem od plánované trasy, ale nějaký ten kilometřík navíc už nemohl hrát roli. Podél řeky jsme došli na kontrolní stanoviště Na Štěpáně.
Štěpánský most
Protentokrát jsme se nenechali zlákat místním vyhlášeným zájezdním hostincem, překročili jsme Labe a pokračovali po jeho pravém břehu směrem na Mělník. Zvědavce, držící se v našich stopách, jsme setřásli a v této fázi výšlapu jsme nepotkali živou duši. Cesta ubíhala příjemně, ale počasí se začalo zhoršovat.
Pravý břeh Labe

Obracíme

Za poněkud nepříjemného deště jsme dorazili na jižní kraj Mělníka, nejvzdálenější bod naší trasy. Bezdomovecky schoulení pod střechou benzínové pumpy jsme posvačili a vyrazili po zelené, po oblouku od řeky zpět na jih. Po cestě jsme potkali nějaký happening "Za Mělník krásnější" - naštěstí jsme bezpečně prokličkovali mezi všemi lidmi v teplákovkách, kteří nás považovali za posily do svých týmů. Minuli jsme několik opravdu strašných ukázek podnikatelského baroka na kraji Mělníka a vyrazili po hřebenu kopce směrem do Záboří.
Další odporné baráky jsme potkali v Kelských Vinicích. Pokračovali jsme kolem romanticky vyhlížejícího polorozpadlého hřbitova, prošli Zábořím, absolvovali nejméně příjemnou část cesty přímo po silnici 331 a rádi z ní zabočili doprava směrem na Tuhaň.
Místní hospoda - v Tuhani se toho nebojí :)
V Tuhani jsme se napojili na cyklostezku směrem k Labi. Na jeho břeh jsme dorazili přímo naproti místu, kde jsme se předtím vymotali z Černínovska. Tady jsme také poprvé od Štěpánského mostu potkali jiné účastníky pochodu. Šli jsme poslední úsek trasy proti proudu a obdivovali areál Spolany. Bohužel se zase rozpršelo.
Spolana

Cíl

Už celkem navlhlí jsme přešli železniční most a dorazili do tradičního cíle v restauraci River. Cesta nám trvala téměr na minutu přesně šest hodin, což tedy není při 23 kilometrech (plus korekce při sejití z trasy) žádná sláva, ale co už. Obdrželi jsme své dálkoplazí diplomy (letos bohužel nějak odfláknuté, jakoby kopírované na hodně laciné kopírce a bez uvedení jména), odznáčky a propisky KČT.
River bohužel zůstal věrný další své tradici: zmatkující obsluze, zcela nezvládající nápor došlých turistů. Po dvaceti minutách sledování, kterak obsluha lítá sem a tam a zcela ignoruje (mimo jiné) náš stůl, jsme se zvedli a zasloužené občerstvení po absolvovaném výšlapu si zašli dopřát nahoru na náměstí.
Letošní Jarní stezka Polabím byla celkem fajn. Počasí mohlo být hezčí, trasa značenější, diplomy povedenější a River poučenější, ale na příjemném turistickém zážitku v kamarádské společnosti to nic nemění. Tak zase příště!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.