Tábor Wothanburg 2008

16. července 2008 v 22:52 | PaulMan |  Reportáže psané bez oprátky
Máme za sebou celou dekádu! Kdo by to byl řekl...

Událostmi nabitý rok od loňského tábora utekl jako cikán z úřadu práce a najednou tu byl zase červenec. Letošní tábor byl desátý v pořadí. Ano, na ten prochcaný kopec jezdíme už celé jedno desetiletí.

Zábava hned z kraje

Vyrazili jsme opět na druhý týden. Holt už není tolik volného času a je dobré se domluvit s partou, aby se nám sešly dovolené. Oblíbenou tradici každoroční dopravní nehody jsme letos vyžrali moje milá a já, když to do nás cestou na sever napral netrpělivý klučina ve služební dodávce. Trochu nám zkazil den a auto, ale když pak poldům nadýchal, bylo zřejmé, že právě on z nás bude ten nejnešťastnější. Koneckonců nám se nic nestalo a s pochroumaným přibližovadlem jsme dojeli až na kopec.
Trochu nás to škráblo
Dorazili jsme v pátek na sklonku prvního týdne, těsně před víkendovým střídáním, takže jsme ještě zastihli pár prvoturnusových lidí. Příjemně mě překvapilo, kolik lidí letos dorazilo. Po hubených ročnících s účastí dvaceti lidí, kdy se nad celým projektem vznášel přízrak vymření, se zřejmě přece jen blýská na lepší časy. Bohužel kvantita nerovná se kvalita; nutno říci, že letos bylo na kopci poněkud překokotěno. A taky přepsováno. Hajzlíci čtyřnozí chlupatí byli všude. Nicméně nebylo třeba propadat zoufalství. Kromě ostravské party a pár prověřených starých kamarádů to byla hlavně skvělá slovenská skupina, která zachraňovala společenskou úroveň.
(Ovšem ještě jednou se mě po příjezdu na kopec zeptá nějaký ušmudlaný fantazáček s výrazem osvoboditele Prahy, jestli tam někoho hledám, tak ho protáhnu pod kýlem)

Rekonstrukce? Dekonstrukce!

Co hned po příjezdu chytlo za srdce, byla zbořená přední věž, vyrvaná palisáda a pobořená kamenná podezdívka. Raději se ani nesnažím spočítat, kolik času a práce za nimi bylo. K dovršení ďábelské symboliky jsme dorazili zrovna na vztyčování věžičky na druhém konci valu - tento "pomník všem obětem asymetrie", jak ho nazval Láhev, jasně křičel do světa, že něco jako rovné kusy dřeva a pravé úhly se už dneska prostě nenosí.
Tak tohle zbylo z věže a přední palisády
Oproti poněkud vyplundrovanému hradišti vypadala už celkem slušně vesnice. Některé sruby sice potřebovaly novou střechu, ale to bude u rákosu věčný problém. Jinak super, jenom tam nahnat vesničany, kozy, vesničanky s kozama atd. :)

Aktivní dovolená

Tradiční Deštné slavnosti se kromě obvyklého (a oblíbeného) medvědího mlíka nebo soutěžního požírání tatranek blýskly zejména vydařeným mezinárodním zápasem v indiánském hokeji (domácí družstvo nakonec vyhrálo 2:1, ale Slováci bojovali až do konce). Jinak to letos zdaleka nebyl jediný společenský večer; ke konci pobytu už játra žádala o politický azyl :)
Rána jsou někdy krušná:)
Samozřejmě jsme si zajeli i do Liberce užít si sprchu, páru a tobogán (měli bychom si na tom bazéně vyjednat nějakou slevu - vždyť do samotného bazénu stejně nikdy nevlezeme). Opět musím uznale pokývat hlavou nad restaurací Medvěd - výtečné jídlo v kombinaci s příjemnou obsluhou a lidskými cenami.
Počasí bylo letos mírně nad WB průměrem: chcalo, jistě, ale i nějaké to sluníčko se našlo. Do kamarádkou laskavě zapůjčeného stanu se neprobojovala ani kapka, všechna čest. Na druhou stranu jsme často pracovali v terénu dost daleko od tábora, takže někdy nezbývalo, než nad všudypřítomným deštěm mávnout rukou.
Bohužel, stejně jako musí v bečce dojít pivo, stejně jako musí elfinka zjistit, že ani s listy javoru vpletenými do vlasů si nevrzne, tak i my se nakonec museli sebrat, sbalit (za vytrvalého deště, pochopitelně) stan a věci a vyrazit zase domů. Naštěstí bez dalších nehod.

Tak na to výročí

Letošní ročník jsem si užil asi nejvíc za posledních pár let. Aspoň s něčím se to jubileum vytasilo, když už Wothan nenarazil ten sud :) Přeci jen, deset let je dost dlouhá doba. Stačí se podívat na nás. Kdo byl studentíkem, je v pracovním procesu, kdo si zkoušel ohmatávat holky, jezdí na tábor s ratolestmi, kdo dřív jezdil pravidelně, dnes na kopec ani nezabloudí.
Jak to taky asi bude vypadat za dalších deset let?
Když jsme po zavezení pomačkaného přibližovadla k autoklempíři seděli v Chrastavě nad kafem a čekali na bus do Vítkova, uvažoval jsem právě o těch zmizelých tvářích. Feldon, Melkor, Miroull, Hark, Kdokoli, Faerie, Ája, Makepeace, Johanka, Jixipen, Damien, Jessica, ostraváci Lukáš a Petr, Evka, Maude... kde je všem těmhle lidem dneska konec? Některé jsem neviděl celé roky. Není zřejmě vyhnutí - lidé pomíjejí, kopec zůstává. A nejspíš zůstane, až se jednou i já přidám k odpadlíkům. Zatím to ale neplánuju.
Výběr z pořízených fotek jako obvykle v galerii.


Komentáře

1 Jixipen Jixipen | 15. dubna 2009 v 16:43 | Reagovat

Jejky, hledám nějakou svou zajímavou fotku a najdu tohle. Konec je mi stále v Praze, jen té dovolené pomálu a akcí mnoho a mnoho a víc než šermu a bitvám se věnuji LARPům.

Ale kdyby se měly na Wothanburgu třeba na víkend ukázat všechny ty staré tváře starých časů - to bych snad taky přijela "zamáčknout slzu". Jen se o většině akcí dovídám spíše po akci nebo na poslední chvíli :-(.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.