Turistické postřehy z jižní Moravy

31. srpna 2008 v 13:25 | PaulMan |  Reportáže psané bez oprátky
Kraj, kde pěstují víno i na nádraží :)

Naše letošní léto bylo poněkud hektické, možná vic, než je zdrávo. Takže když jsme se ženou nasedli do auta a vyrazili vstříc týdenní dovolené na jihu Moravy, byli jsme už na pokraji sil. Tyto jsme hodlali na místě doplnit. Pokusím se teď shrnout místa, která jsme navštívili - až se tam bude někdo chystat, třeba se mu pár postřehů bude hodit.

Valtice

Titulují se jako Hlavní město vína a není pochyb, že vínem to tu žije. Celkem hezké malé městečko (cca 3 500 obyv.) na trati mezi Mikulovem a Břeclaví, kousek od rakouských hranic. Disponuje zámkem (vevnitř jsem nebyl, zámky nejsou zrovna můj šálek čaje), kostelem a pochopitelně vinnými sklepy. Vínu se tu věnuje hned několik subjektů, od celkem pofidérního Salónu vín přes dobrou Vinařskou akademii až po skvělé Valtické podzemí. Ve vinotéce na náměstí jsou velice ochotní a poradí s výběrem, k dispozici je aspoň šest vín pro ochutnávky. Ve Valtickém podzemí si koupíte vstupenku ve formě žetonů, které pak směňujete za ochutnávky či nákup vína. Je tam taky výstava cihel, i když jsem nepochopil, k čemu vlastně.
Valtické sklepy ukrývají skutečné poklady :)
Do turistického centra na náměstí doporučuju přijít dopoledne, paní ještě nebude unavená návalem turistů. Bydleli jsme v Hotelu Apollon a dlužno říci, že jak s ubytováním, tak se snídaněmi (i večeřemi a vínem) jsme byli velice spokojeni. Velmi vstřícní jsou i v místní půjčovně jízdních kol. Restaurací je ve Valticích povícero. Kromě té hotelové jsme jedli a pili v trochu dražší, ale jinak dobré restauraci Albero a taky ve velice sympatické keltské restauraci Avalon.
Valtický zámek

Lednice

Lednicko-valtický areál je jedna velká bývalá obora Lichtenštejnů, v současné době protkaná pěšími a cyklo trasami. Víceméně rovinka, louky, pár lesíků a rybníky. Ideální pro drandění na kole. V areálu jsou rozesety novoromantické stavbičky, svého času sloužící pánům jako zastaveníčka na honech apod. Není na nich vlastně nic moc zajímavého, ale dobře slouží k rozporcování trasy na jednotlivé úseky.
Chrám Tří grácií. Aristokracie měla divné choutky
Lednice samotná je potom vesnice sestávající z velkého zámku a pár okolních budov, vesměs sloužících turistickému ruchu. Zámek je rozlehlý a neustále opravovaný. Je obklopen zahradami, které v některých lidech (autora článku mezi ně nepočítaje) probouzejí touhu juchat nad geometricky sestavenými rostlinkami.
Zahrady zámku Lednice
Můj celkový dojem z Lednice je: nic moc. Zámek samotný považuju za turistickou past. Doporučuji také vyhnout se restauraci se zahrádkou, jejíž jméno jsem neudržel, ale nachází se v bezprostřední blízkosti zámku. Obsluha je dost neochotná a v polední špičce se na jídlo čeká nemožně dlouho.

Mikulov

Tohle městečko jsem si rychle oblíbil. Centrum je, musím použít to kýčovité slovo, malebné. Moc hezké baráčky, čisto. Vypadá to skoro jako v německých městech, ale bez nádechu toho paravojenského "ordnungu". Silnice i průmyslová zóna jsou svedené mimo a ve městě neobtěžují. Dobře postaveno. Je několik možností, jak si prohlédnout město z výšky. My jsme využili starou hradní věž v areálu zámku.
Mikulov z výšin věže
Do mikulovského zámku jsme se výjimečně podívali. Moc tam toho není; zámek byl v pětačtyřicátém roce vypálen ustupujícími gestapáky. Kromě několika zachovalých a vypůjčených kusů nábytku se tam nachází jen obrazová historie rodu Dietrichsteinů, kteří město a panství vlastnili v letech 1575 - 1945. Co jsem pochopil, jednalo se německé podporovatele Habsburků, rekatolizátory a v konečné fázi své kariéry i nácky. Takže pal je čert. Ve sklepení zámku je pak expozice vinařství včetně největšího sudu u nás (101 400 litrů), pro původní účel už bohužel nepoužitelného.
To musely být časy, když tohle bylo plné!
Kromě zámku jsme navštívili ještě romantický (odhlédneme-li na chvíli od poněkud perverzní lidské představy romantiky ve formě procházení se mezi shnilými mrtvolami) židovský hřbitov a zajímavou jeskyni Na Turoldu se stejnojmennou naučnou stezkou. Pro člověka schopného něco takového ocenit je na kraji Mikulova i Svatý kopeček, kde můžete postupně minout několik kapliček a dorazit až ke, ehm, kapli.

Pálavské vrchy

Použili jsme Dolní Věstonice, kde svého času našli takovou tu hliněnou prsatku, jako základnu k výšlapu Pálavských vrchů. Místní krajina je krásná. Vlevo vinice, vpravo les, v pozadí vodní nádrž Nové mlýny, u ochránců přírody velice neoblíbená, přesto však hezká na pohled.
Putování (za) vínem
Nahoře je zřícenina Dívčí hrad, kde prý svého času používali panny ke zpevnění hradeb podobně, jako se používala vajíčka na Karlově mostě. Další dvě zříceniny jsou směrem na Mikulov. Pálavské vrchy jsou nejvyšším bodem široko daleko, takže lze obhlédnout širé kraje, je vidět až k chladícím věžím JE Dukovany. Vrchy protíná několik turistických značek a naučná stezka.
Jedna z vyhlídek na cestě Pálavskými vrchy

Mutěnice, Čejkovice

Když se člověk podívá v tomhle koutu Moravy do mapy, každá druhá obec je mu známá z vinných etiket :) Však jsou tu také pěší i cyklo stezky, které se nijak netají tím, že spojují především sklípky. Jsou to mimochodem právě Mutěnice, kde jsme našli vlakové nádraží obrostlé révou.
Nádraží a víno :)
Jezdili jsme tudy na kolech a dlužo říct, že drandit po polních cestách mezi révou má něco do sebe. Vrcholem vinné turistiky v této oblasti jsou čejkovické Templářské sklepy. Rozlehlé sklepení staré 750 let a dodnes používané. Také zde se nachází největší sud - sice pětkrát menší než v Mikulově, zato ale v provozu. Prohlídka s místní paní průvodkyní a následné ochutnávky utvořily nezapomenutelný zážitek.
Já a 22 000 litrů Rulandského modrého, ročník 2007

A zase domů...

Náš záměr načerpat na jihu Moravy nové síly vyšel. Odpočali jsme si, užili si poznávací turistiku a taky se naučili něco o vínu.
Dovolenou v tomhle koutě republiky můžu směle doporučit. Turistické zázemí skvělé, hodně možností ubytování. Hodně se tu myslí na cyklisty. Místní jsou k turistům až na výjimky velice přátelští a ceny jsou zpravidla na úrovni Prahy (takže člověku v Praze pracujícímu ani nepříjde, že je v turistickém letovisku). Prostě, až si budete plánovat příští dovolenou, zkuste pro jednou pustit z hlavy moře a zajeďte se podívat, jak se pěstuje váš oblíbený nápoj :)


Komentáře

1 Yo'Sarin Yo'Sarin | E-mail | Web | 1. září 2008 v 9:31 | Reagovat

"... zajeďte se podívat, jak se pěstuje váš oblíbený nápoj ..."

Nevím nevím jestli by mne lákalo drandit na kole mezi chmelnicemi, poli a případně včelíny... :-)

2 Eillen Eillen | Web | 2. září 2008 v 13:08 | Reagovat

Koukám koukám a Šakvice nikde. Pokud budete někdy mít zase v plánu doplňovat energii, ochutnávat výborná vína a jen tak si užívat přírody, tak doporučuji tuhle malou vesničku. No nic, přestávám se rozplývat :)

3 PaulMan PaulMan | 2. září 2008 v 15:32 | Reagovat

[2]: Šakvice jsme viděli jen zdálky, když jsme se rozhlíželi do kraje na Dívčím hradě. Za týden človek nestihne všechno, speciálně mě mrzí Rakvice, taky do Kobylí jsem se chtěl podívat. Ale aspoň je důvod se tam znovu vydat :)

4 Eillen Eillen | Web | 2. září 2008 v 16:58 | Reagovat

[3]: To je pravda. Za týden se toho dá vidět dost, ale stále toho je málo. Rakvice jsou tuším kousíček od Šakvic. Ale jistá si nejsem. Já a moje zeměpisné znalosti jsme spolu v takové válce, že maximálně vím, že je to stále Česká Republika.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.