Návštěva Whiskerie

8. srpna 2010 v 22:38 | PaulMan |  ...neškodí v jakémkoli množství
Centrum Prahy skrývá whiskymilův ráj.


Třebaže mám mezi kamarády i jedince, se kterými místo na obligátní pivo chodíme na pár skleniček whisky, musíme se zpravidla spokojit se standardizovanou nabídkou Ballantine's nebo Johnieho Walkera (Red label) ze skotského a Tullamorky nebo Jamesona (obojí tříleté) z irského výběru. Není na nich nic špatného, to určitě ne, ale mlsná huba fajnšmekrova přece jen občas zatouží po ochutnání jiné, než masově a uniformně servírované whisky. Ano, pravý gentleman si doma pěstuje dobře zásobený bar - ale dříve, než si někde koupím láhev, se kterou jsem nikdy neměl tu čest, rád bych někde ochutnal :)

Narozdíl třeba od barů s rozšířeným sortimentem karibských rumů, najít v Praze podnik se specializací na (ideálně skotskou) whisky není jen tak. Nedávno se ale kolega v práci při obědě zmínil o podniku Whiskeria, přímo v srdci Prahy v Jindřišské věži. Netrvalo dlouho a s jedním whiskymilovným kamarádem jsme si domluvili průzkum terénu. Došlo na něj minulý pátek v podvečerních hodinách.

Whiskeria se nachází hned v přízemí Jindřišské věže. Interiér je příjemný, laděný do dřeva ve správně oldschoolovém stylu. Bar, okolní police a spousta dalších vodorovných ploch je pokryta, jak jinak, lahvemi whisky. Usedli jsme s kamarádem do klubovek a obsluha (slečně to ve skládané sukni slušelo, ale pánovi v kiltu jsem ten dresscode moc nezáviděl) nám předložila whiskové lístky. A že bylo co studovat :)

Ponor do skotského království

Nakonec jsem večer strávil ve společnosti skleniček (zkusím si zahrát na ochutnávače, profíci nechť se zasmějou a jdou dál, prosím):

Isle of Jura, 10yo, 46% (nezávislé plnění Chieftain's) - na desetileté Isle of Jura mě vždycky lákala zajímavě tvarovaná láhev s výrazným Ankhem na prsou. Tu jsem tentokrát obdivovat nemohl, dostal jsem whisky plněnou firmou Chieftain's (nezávislé plnění znamená, že sudy se zrající whisky odkoupila od původní palírny třetí strana a nechala je dozrát u sebe, zpravidla v trochu odlišných podmínkách, aby se vymezila oproti "originální" whisky).
Whisky voní po mořské soli, což skoro odrazuje od napití - člověku se vybaví hnusné slané minerálky, které musel pít kdysi v dětství. V chuti ale není po soli ani památky, je ovšem mírně štiplavá, jako by v nápoji byly rozpuštěné papričky. Poté, co takhle trochu potrápí váš jazyk, přijde příjemnější, nasládlý dojezd.

Glengoyne 1994, 14yo, 46% (nezávislé plnění Manzanilla Finish) - tenhle nápoj ze skotské Vysočiny (ve Skotsku najdete whiskové oblasti podobně jako třeba u nás vinařské) zahájil řadu kouřových sklenic. Osobně jsem si kouřovou whisky velice oblíbil (moji nejoblíbenější skotskou zůstává velmi zakouřený Laphroaig), ale chápu, že někdo ji opravdu nemusí.
Whisky má slabou (pro mě) vůni, mírně nasládlou. Po napití se ústa naplní kouřem, tak středně. Chuť je do hořka, zvládl jsem zachytit ořechy. Dojezd ztrácí hořkost a barví se mírně do sladka.

Glen Scotia 1975, 28yo, (nezávislé plnění Murray McDavid) - zatím nejstarší whisky, jakou jsem kdy ochutnal. Jestli jsem si dosud myslel, že stářím nápoj měkne (zkuste někdy ochutnat postupně Red, Black a Green label Honzíka Chodce), tak jsem se buď mýlil, nebo tahle whisky chutná za mlada jako smirkový papír.
Přičichnutí ke sklenici mi dočasně ochromilo nos, při druhém, opatrnějším pokusu už jsem zvládl zachytit něco na pomezí tlející trávy a lesních jahod. Chuť méně kouřová než u poslední whisky. Téměř dokonale hořkosladká s mírným šploucháním na obě strany. Dojezd je ve znamení ještě jednoho mírného útoku na sliznice.
Pozn. doufám, že si tenhle článek přečtu za deset let, kdy budu zběhlý v pití staré whisky, a postesknu si, co jsem to tu psal za pitomosti :)

Cigar Malt, 15yo, 55.6% - pro mě vítěz celého večera. Alkoholově silnější, silně kouřová (vlastně nejvíc ze všech toho večera). Vážně uvažuju o koupi láhve, při nějaké příležitosti.
Whisky voní sladce, trochu po karamelu. Silný kouřový povlak vám pokryje jazyk hned po napití, máte intenzivní pocit, že kdybyste vydechli, vyfouknete skutečný kouř :) Chuť mírně, ale ne vlezle nasládlá, u mě téměř bez dojezdu.

Bruichladdich, 7yo, 61% (nezávislé plnění Port Charlotte) - whisky z palírny Bruichladdich na ostrově Islay tvoří základ nabídky Whiskerie; nepočítal jsem to, ale odhaduju, že nabídka odsud (včetně nezávislého plnění) předčí všechny ostatní značky dohromady. Jako byla patnáctiletá Cigar Malt nejkouřovější, tato byla pro změnu nejsilnější (alkoholově), jakou jsem ten večer ochutnal.
Whisky voní zemitě, po hlíně (trochu jako puerh). Trochu hliněně i chutná, bezprostřední kontakt s jazykem je ostrý, ale pak se uklidní a připomíná hořkou čokoládu. Dojezd je hořkosladký.

Smokehead Extra Rare, 40% - dyzajnově promakána láhev s potištěným vnitřkem etikety, který pak whisky vevnitř zvětšuje jako lupa. Nazvdory názvu nijak silně kouřová whisky (ale možná jsem už byl ovlivněný dříve vypitými silnějšími sklenicemi).
Vůně je z celé whisky to nejkouřovější, s příslibem rašeliny. V chuti už se kouř až tolik neprojevuje, je spíš zásaditá (jako kandovaný zázvor nebo mýdlová voda). V dojezdu se stáčí do sladka.

Glendronach, 13yo, 46% (nezávislé plnění Murray McDavid) - po krátkém rozmýšlení (a na přimluvu kamaráda) jsem nakonec doplnil počet vypitých sklenic na šťastnou sedmičku. Moc šťastná ale nebyla moje volba, závěrečnou whisky považuju z celého večera za nejslabší.
Vůně trochu ostrá (po prvním přičichnutí k té osmadvacetileté dámě výše už jsem byl opatrnější), nedokázal jsem pojmenovat, po čem. Chuť sladká, až nakyslá, trochu jako sherry. Dojezd ve stejném duchu.

Whiskeria, to je moje gusto

S blížící se půlnocí a rostoucím počtem prázdných sklenic nakonec přišel čas srovnat útratu a rozloučit se, s Whiskerií i s mým společníkem. Pár poznámek na závěr:

  • Obsluha je příjemná, ráda poradí nebo poskytne naučnou literaturu
  • Militantní aktivisté za pitnou vodu si můžou oddechnout, celou dobu je k dispozici v neomezeném množství zdarma
  • Kuchyni posoudíme někdy jindy, paní kuchařka byla zrovna na dovolené
  • Cena za jednoho panáka má hodně velké rozpětí - nejlevnější se pohybuje kolem padesáti korun, nejdražší, jaký jsem objevil, stál 6290,- :)
  • Téměř celý lístek pokrývá skotská whisky (většinou single malt). Pár irských a amerických značek je taky k dispozici, aby se neřeklo.

Závěrem: ve Whiskerii se mi opravdu líbilo. Mám silný pocit, že jsem tam nebyl naposledy, takže touží-li někdo z mých přátel-čtenářů proniknout hlouběji do světa živé vody, stačí říct :)


Komentáře

1 Václav Novotný Václav Novotný | E-mail | Web | 8. srpna 2010 v 22:53 | Reagovat

Kde se tu dá kliknout, že se mi článek líbí?

2 PaulMan PaulMan | 8. srpna 2010 v 22:55 | Reagovat

[1]: Tohle je 1.0 web, tady to musíš napsat :)

3 PEPP PEPP | 9. srpna 2010 v 10:21 | Reagovat

Libí se vám a Václav Novotný.

4 Tomáš Tomáš | 9. srpna 2010 v 16:23 | Reagovat

Jakožto přímý účastník výše popsaného večera musím s autorem článku souhlasit: tento podnik jsme nenavštívili naposledy! A vzhledem k tomu, že Bruichladdich zabírá na nápojovém lístku cca 2.5 stánky, mám silný pocit, že přístě to bude večer tematicky laděný právě na tuto palírnu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.