Proč odmítám český Senát

31. října 2010 v 16:18 | PaulMan |  Události, komentáře
Proč do něj nevolím a nestydím se za to.


Už třikrát ve svém životě jsem mohl uplatnit svůj hlas ve volbách do Senátu PČR, dvakrát v Ostravě a jednou na Mělnicku. A už třikrát jsem svého práva nevyužil a senátní volby ignoroval. Nedávno tento fakt vedl k živé polemice s kamarády nad pivními sklenicemi. Rád bych se teď k našemu Senátu a svému postoji k němu pokusil srozumitelně vyjádřit.

Jak jsme na tom

Senát PČR je zakomponován v Ústavě jako horní komora parlamentu. Se vší úctou k našemu základnímu zákonu představuje zmínka o Senátu jen bolestnou bezradnost nad osudem některých institucí končící federace; podobná slepá střeva jsou třeba i oba Vrchní soudy. Náš ústavní systém Senát nepotřebuje a dokázal by se bez něj velmi dobře obejít.

Své námitky proti Senátu shrnu do čtyř bodů:

1. Je zbytečný

Jaké země potřebují dvoukomorový parlament? Takové, které se skládají z většího počtu rozdílných částí - spolky, federace. Poměrné zastoupení jednotlivých území v dolní komoře na základě např. počtu jejich obyvatel je vyvážen rovným zastoupením v horní komoře. Takový senát pak zajišťuje, aby v ústavních procesech nepřevážily zájmy částí státu nad zájmy celku. Takovou horní komoru mají například USA nebo Německo.
Stejně tak je horní komora užitečná tam, kde jsou mezi jednotlivými regiony výrazné rozdíly. Úkolem takového senátu je brousit hrany a vlastně pomáhat udržet nesourodý stát pohromadě. To je případ např. Itálie.

Česká republika jako střep bývalého Československa žádný takový model nenaplňuje. Je to maličký homogenní stát s centralizovanou politickou mocí. Nepotřebuje horní komoru parlamentu k tomu, aby tato slaďovala politiku Vysočiny nebo Moravskoslezského kraje s politikou ČR, v případě našich krajů je dost velký eufemismus i označení "regionální samospráva".

2. Umí jen komplikovat

ČR tedy Senát nepotřebuje. Když už ho ale má, jakým způsobem se tento podílí na ústavních procesech? Dokáže být nějak prospěšný? Bohužel nikoli.
V Senátu PČR se znovu schvalují veškeré zákony, přijaté Poslaneckou sněmovnou. Schválí-li něco poslanci, senátoři mají 30 dní na to jejich verdikt potvrdit nebo vyvrátit. Když potvrdí, putuje zákon k prezidentovi. Když vyvrátí, putuje zákon zpět do sněmovny, která ho zpravidla schválí znovu. Podruhé už do Senátu nejde.
Výjimkou jsou ústavní zákony, zde nelze nesouhlas Senátu obejít. Ty jsou ovšem předkládány natolik zřídka, že to stálou existenci Senátu ve formě, v jaké u nás existuje, neospravedlňuje.

Jediná funkce, kterou tedy horní komora zvládá, je role koule na noze. Umí být hrozně otravná, donutí vás se šourat namísto normální chůze, ale nezastaví vás a rozhodně vám s ničím nepomůže.
Výjimečně se stává, že se do návrhu zákona zapracuje rozumný senátní pozměňovací návrh, a ještě výjimečněji je pak zákon schválen i s tímto návrhem. To jsou ale spíš statistické odchylky a existenci horní komory rovněž neospravedlňují.

3. Je drahý

Plat senátora a poslance je stejný. Senátoři mohou stejně jako poslanci zaměstnávat větší počet pobočníků a po vzoru Poslanecké sněmovny rovněž rádi zakládají kluby a výbory, které jsou v jejich případě ovšem pouze a jedině vysavače peněz. Provoz instituce zajišťuje poměrně rozsáhlý státní aparát a členové senátu nezřídka cestují po světě "sbírat zkušenosti" stejně jako jejich kolegové z dolní sněmovny. Zatímco ale v jejich případě může člověk aspoň doufat, že se vynaložené peníze České republice nějak vrátí, senátoři doma s nabytými zkušenostmi nic nezmůžou, ani kdyby je v zahraničí osvítil Duch svatý. Senát "okupuje" poměrně prestižní a drahé nemovitosti, které by stát mohl použít na užitečnější a zřejmě i levnější účely.

ČR je relativně bohatá země, ale není natolik bohatá, aby mohla vyhazovat miliardy a miliardy na provoz ústavního slepého střeva.

4. Neochrání nás

Častý argument, který v souvislosti se Senátem slýchám, je jeho role pojistky pro zdárný a demokratický vývoj státu. Někdy dokonce slýchám i o roli pojistky proti špatně připraveným návrhům zákonů. To si snad ani nezaslouží komentář, viz výše zmíněný schvalovací proces. A  co se ochrany ústavnosti týče: státní převraty, změny a úpravy režimu u nás probíhaly, ať jsme zrovna měli horní komoru nebo ne. K vnitřní ochraně ústavnosti máme Ústavní soud, k vnější své spojence z NATO.

"A jak by sis to jako představoval ty?"

Neslyšel jsem zdaleka poprvé. Nijak složitě.

Lepší varianta: mít jednokomorový parlament. Jedna z věcí, které upřímně závidím Slovákům. I proto, že si nehrají na pitomosti s druhou komorou, jsou v mnoha věcech dále než my. Ústavní procesy by se napřímily a zrychlily. Možná by se snadněji udělala chyba, ale bylo by také mnohem snadnější ji rychle opravit. Ušetřené peníze by se ČR hodily. A Valdštejnský palác by šel určitě využít k jiným vhodným reprezentačním účelům.

Horší varianta: když už bychom trvali na existenci horní komory, udělejme ji takovou, aby alespoň věci nekomplikovala a nestála tolik peněz. Dokážu si představit Senát, s jehož existencí bych se smířil: sbor neplacených zákonodárců, který by se scházel třeba někde na Hradě pouze při schvalování ústavních zákonů nebo mezinárodních smluv a závazků. Jeho souhlas k těmto návrhům by byl nutný a nepřekročitelný, k běžným zákonům by se Senát nevyjadřoval.

Představy jsou to hezké, ale sám dobře vím, že nesplnitelné. Mnoha našim politikům vyhovuje bordel v ústavních procesech. A senátoři sami by si nikdy nepodřezali vlastní větev a potřebnou změnu Ústavy by poslali k ledu. Navzdory své absolutní zbytečnosti ba kontraproduktivitě, navzdory utopeným penězům a neustálému zpomalování vývoje státu je tak Senát už 14 let součást našeho politického života a bude jí zřejmě až do dalšího státního převratu.

Uvědomuju si, že můj odpor vůči horní komoře je marný. Přesto i nadále odmítám uplatnit své hlasovací právo (a je to jediná výjimka v mém přesvědčení, že v demokracii je uplatnění vlastního volebního práva svého druhu morální povinnost). Nehodlám ve svých očích legitimizovat existenci Senátu tím, že bych jakkoli ovlivnil jeho složení. Přinejmenším do doby, než se objeví politická síla, která mě přesvědčí o své ochotě a schopnosti zachovat se jako senátní kamikaze a uskutečnit nějakou změnu v duchu horší nebo lepší varianty. A to zřejmě jen tak nebude.


Komentáře

1 Jimmy Hayek Jimmy Hayek | E-mail | Web | 31. října 2010 v 21:38 | Reagovat

"K vnitřní ochraně ústavnosti máme Ústavní soud" — No to je pěkné, ale ÚS těžko něco zmůže, když ho ústavní většina v PS zruší.

2 Jirka Khun Jirka Khun | Web | 31. října 2010 v 22:45 | Reagovat

Na jednu stranu všichni vědí, že senát je nám zcela na nic (včetně politiků - Mr.Kalousek to vystihl velice výstižně); na druhou stranu je to dobré odkladiště politiků a jejich dobrý peníz do rodinného rozpočtu, takže nám tu skutečně zůstane ještě řadu a řadu let.

3 Václav Novotný Václav Novotný | Web | 1. listopadu 2010 v 8:32 | Reagovat

Výborný článek! Ve škole jsem informacemi z oboru sociálních věd většinou opovrhoval (což se po letech ukázalo jako chyba), takže mám hodně co dohánět. Tvé politologické články jsou ale skvělým zdrojem, přes které si také třídím názory. A to i přesto, že se naše politické přesvědčení v lecčems rozchází. Díky, jen tak dál.

4 PaulMan PaulMan | Web | 1. listopadu 2010 v 11:54 | Reagovat

[3]: Ó, díky :)

5 Albert Pes Albert Pes | Web | 14. listopadu 2010 v 9:51 | Reagovat

Ámen.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.